Nejnovější články naleznete na dreport.cz

Nábor absolventů v oblasti pojišťovnictví

Pojišťovnictví potřebuje změnu image

 

Společnost Deloitte spolu se společností Universum provedla v roce 2014 průzkum nazvaný „Deloitte Talent in Insurance Survey 2014“ (Talentovaní jedinci v pojišťovnictví), jehož se zúčastnilo 174 000 studentů ekonomických oborů z 2 000 univerzit. V průzkumu jsme zjišťovali, jaké mají respondenti plány, ambice a asociace v souvislosti s kariérou v pojišťovnictví.

 

Pojišťovnictví nepatří mezi oblíbené oblasti. Na pomyslném žebříčku oblíbenosti přiřadili studenti ekonomických oborů z celého světa pojišťovnictví 18. příčku z celkových 30. Výsledky prvního průzkumu společnosti Deloitte zaměřeného na pojišťovnictví ukazují, že tento sektor není oblíbeným kariérním cílem studentů ekonomických oborů. Z výsledků rovněž vyplývá, že toto odvětví nepřitahuje talentované absolventy s kreativním a inovativním smýšlením, což je nezbytným předpokladem pro zajištění budoucího úspěchu pojišťovnictví.

 

Aby bylo pojišťovnictví schopno přilákat talentované absolventy, musí naši klienti lépe prozkoumat své silné stránky, které v současné době podceňují. Prvním krokem je pochopit postoje studentů ekonomických oborů k oblasti pojišťovnictví, což je hlavním tématem této studie. Kromě mezinárodní studie jsme rovněž vypracovali úžeji zaměřené analýzy vybraných 17 zemí z Evropy, Blízkého východu a Afriky.

 

Studii ke stažení naleznete zde.

 

 

Deloitte získal ocenění Superbrand 2015

 

 

Jedním z klíčových ekonomických témat posledních týdnů je vyjednávání nové řecké vlády s věřiteli o podobě nového záchranného programu pro Řecko, či prodloužení stávajícího programu, jehož platnost končí 28. února. Dosavadní jednání nepřinesla žádný výsledek. Nová řecká vláda vyhrála volby díky programu slibujícímu ukončení úsporných opatření a na tom trvá také při jednání s věřiteli. Většina ostatních zemí eurozóny o ničem takovém nechce slyšet. Na dodržení podmínek trvají nejen Německo či Finsko, ale také Irsko a Portugalsko, které musely dodržet přísné podmínky záchranných programů až do konce, dokázaly se však z obtíží dostat. Situace je stále ještě řešitelná: řecká ekonomika již zvolna procitá z dlouhé recese a řešení pro řecké veřejné finance existuje, byť předpokládá řadu přísných podmínek. S každým dnem, kdy obě strany, Řecko a jeho věřitelé, bezvýsledně jednají, stoupá riziko, že se Řecko ocitne bez prostředků a s rozpadajícím se finančním systémem, což by mohlo skončit rozhodnutím opustit eurozónu a zavést vlastní měnu.

 

Ekonomika

Řecko je zemí, které výrazně profitovala z členství v eurozóně. V 90. letech minulého století rostla řecká ekonomika průměrně tempem 2,4 procenta ročně. V roce 2001 země vyměnila drachmy za eura a od tohoto okamžiku do finanční krize v roce 2008 tempo růstu HDP akcelerovalo na průměrných 4,1 procenta. Za rychlým růstem ekonomiky ovšem nebylo zlepšení produktivity či zvýšení konkurenceschopnosti snížením nákladů, nýbrž rostoucí zadlužení. V průběhu předchozí dekády stoupalo zadlužení domácností, firem i vládního sektoru. Jako člen eurozóny bylo Řecko vnímáno jako bezpečný dlužník a těšilo se nízkým úrokovým sazbám, což chuť k životu na dluh podporovalo.

 

Recesi v roce 2008 odstartovala globální finanční krize, která obnažila problémy a zranitelnost řecké ekonomiky. Na podzim 2009 es konaly volby a nový vládní kabinet záhy odhalil, že předchozí vláda hospodařila podstatně hůře, než se myslelo. Kombinace klesající ekonomiky a nově odhalených fiskálních problémů spustila vlnu snižování ratingových známek, růstu úrokových sazeb y výnosů dluhopisů. Země se ocitla bez možnosti financovat se za přijatelných podmínek vydáváním dluhopisů a musela požádat o pomoc Mezinárodní měnový fond a ostatní země eurozóny. Tato pomoc byla ovšem podmíněna fiskálními a strukturálními reformami. Aby se země mohla vrátit k dlouhodobému růstu, musela při implementaci těchto reforem strpět další prohloubení recese.

 

Ta nakonec trvala šest let. HDP v meziročním srovnání klesal od 2. čtvrtletí 2008 do 1. čtvrtletí 2014 (jedinou výjimkou bylo 12. čtvrtletí 2010, kdy se HDP mírně meziročně zvýšil). Celková bilance je drastická: HDP je po šesti letech o 26 procent nižší, HDP na osobu (podle parity kupní síly) klesl z 93 procent průměru EU v roce 2008 na 72 procent nyní, míra nezaměstnanosti stoupla ze 7,8 procenta v roce 2008 na 27,5 procenta v roce 2013.

 

V loňském roce se konečně začalo blýskat na lepší časy. HDP od 1. čtvrtletí roste, za celý rok se ovšem zvýšil jen o 0,6 procenta. To je na výraznější snížení nezaměstnanosti a zlepšení sociální situace málo. Rychlejší tempo růstu ekonomiky by bylo potřebné i ke stabilizaci fiskální situace. V průběhu posledních pěti let se podařilo získat nemalou část ztracené konkurenceschopnosti. Reálné jednotkové mzdové náklady se od roku 2009 snížily o více než 10 procent. Vezmeme-li v potaz vývoj jednotkových mzdových nákladů v Řecku a v celé EU, potom v Řecku došlo k devalvaci reálného kurzu zhruba o 20 procent. Mimo jiné i díky tomuto stimulu pro konkurenceschopnost již Řecko dosahuje přebytku běžného účtu platební bilance.

 

Veřejné finance

Vývoj veřejného dluhu před finanční krizí vyvolával zdání, že je fiskální situace Řecka stabilizovaná. Země sice byla na hony vzdálena limitu Paktu stability a růstu (60 procent HDP), její dluh byl ovšem relativně stabilní. V roce 2001 činil 100 procent HDP, v roce 2007 103 procenta HDP. Nicméně skutečný stav věcí zakrývaly nízké úrokové sazby (bez nich by náklady na dluh byly vyšší a rozpočtové schodky hlubší), růst HDP stimulovaný rostoucím zadlužením firem i domácností a v neposlední řadě i finanční operace zakrývající skutečný stav veřejných financí.

 

Zlom přišel v roce 2009, kdy se schodek veřejných financí propadl na 15 procent HDP. Dieta, kterou řecké veřejné finance podstoupily by la nevyhnutelná, drastická, ale přinesla výsledky. Již v roce 2011 země dosáhla přebytku cyklicky očištěného primárního rozpočtového salda (nezahrnuje vliv recese a úroky z dluhu). Přesto hluboký propad výkonnosti ekonomiky vynesl veřejný dluh v poměru k HDP na 171 procent v roce 2011. Součástí druhého záchranného programu byl tzv. PSI – private sector involvement, což ve fiskálním kontextu představuje eufemismus pro odepsání části dluhu. Touto operací byl v roce 2012 smazán dluhu Řecka v objemu 42 procent HDP. Pokračující recese však dluh dále zvyšovala. Navíc řecká vláda nebyla schopna zmírnit dluhové břemeno privatizací, s niž se ve fiskálních kalkulacích záchranného plánu počítalo. V roce 2014 dosáhl dluh poměru k HDP 177 procent.

 

Záchranný program končí na konci února. Již dlouho bylo zřejmé, že bude muset přijít třetí záchranný program. Předpokládalo se, že nový program bude mít podobné podmínky jako ten stávající, tj. Řecko dostane úvěry od MMF a zemí eurozóny v potřebném objemu a za výhodných podmínek (nízká úroková sazba, dlouhá splatnost) výměnou za slib pokračovat v rozpočtových přebytcích, privatizaci a strukturálních reformách. Jenže v Řecku proběhly volby a šestileté strádání vyneslo do čela kabinetu stranu, která nechce pokračovat v této linii hospodářské politiky.

 

Je pravda, že s dluhem 177 procent HDP se žije těžce. Úroky z tak vysokého dluhu jsou značnou zátěží, nejsou ovšem důvodem k vydírání zbytku eurozóny. Pokud si Řecko stěžuje, že dluhová zátěž je neúnosná, co by potom měli říkat Portugalci nebo Irové? Na úroky z veřejného dluhu padne v Řecku 9 procent rozpočtových příjmů, v Portugalsku je to ovšem 11 procent, v Irsku dokonce 12 procent. Větší díl rozpočtu padne na úroky také v Itálii.

 

Alternativa Euro

Jaké možnosti má řecká vláda? Před Řeckem jsou jen dvě možné cesty: žádost o externí pomoc nebo bankrot. Do konce roku bude řecká vláda potřebovat 22,5 miliardy euro na splátky dluhů MMF a zemím eurozóny. Předchozí vláda sice dovedla rozpočet k výrazně nižšímu deficitu, prostředky na splacení dluhů v něm ale nejsou. Jít si půjčit na finanční trhy by při současných úrokových sazbách byla sebevražda. Pokud tedy není současné zdlouhavé vyjednávání jen předehrou k bankrotu, nezbývá Řecku jiná možnost, než opět požádat o pomoc MMF a své sousedy z eurozóny.

 

Řešení, jak postupně dát věci do pořádku a udržet Řecko v eurozóně lze nalézt, vyžaduje ovšem trpělivost na straně Řecka a dlouhodobou podporu ze strany věřitelů. Na straně Řecka bude potřeba udržet veřejné finance na uzdě (tj. dosahovat primárního rozpočtového přebytku) a pokračovat (nebo spíše začít) ve skutečných strukturálních reformách, které pomohou zrychlit růst ekonomiky. Ani to by ale nestačilo, a země ještě dlouho zůstane odkázána na velmi levné půjčky od MMF a eurozóny. Nyní Řecko platí ze svých dluhů úrok pouhých 2,4 procenta (méně než Německo!). Při těchto úrocích, dvouprocentní inflaci, dvouprocentním růstu ekonomiky a primárním rozpočtovém přebytku 5 procent HDP se do deseti let může veřejný dluh Řecka snížit zpět k 100 procentům HDP.

 

V posledním návrhu řecké strany se píše o snížení primárního rozpočtového přebytku na 1,5 procenta HDP. To by ovšem stačilo na snížení dluhu na 136 procenta HDP v průběhu příštích deseti let. To je příliš vysoká hodnota, než aby se poté Řecko mohlo vrátit na trh se svými dluhopisy a zůstalo by tak na krku MMF a zemím eurozóny i poté.

 

Alternativa Drachma

Bude-li však chybět ochota Řecka vydržet u fiskální diety a podstoupit reformy, které by pomohly ekonomice rozběhnout se rychlejším tempem, nebo dojde věřitelům trpělivost při vyjednávání nového záchranného programu, nabere vývoj Řecka úplně jiný směr. Krátkodobá úsporná opatření mohou vládě poskytnout prostředky na několik týdnů, možná i měsíců, bez externí pomoci však bude Řecko rychle směřovat k platební neschopnosti – divokému, neřízenému bankrotu. Ještě dříve by se však do potíží dostal finanční sektor. V obavách z dalšího vývoje odtekla z řeckých bank v prosinci a lednu depozita v objemu 20 miliard euro (10 procent z celkového objemu depozit). Rostoucí obavy z dalšího vývoje výběr depozit, či jejich převod do zahraničí, v únoru patrně akcelerovaly.

 

Evropská centrální banka (ECB) již přestala půjčovat řeckým bankám proti zástavě v podobě řeckých státních dluhopisů. Těm zůstala jediná možnost – program ELA (Emergency liquidity assistance), tedy poskytování likvidity bankovnímu sektoru řeckou centrální bankou. Nicméně lomit pro tento program schvaluje ECB. Aktuálně tento limit činí 65 miliard euro. Podmínkou k získání úvěru z tohoto programu je předpoklad solventnosti banky, která si půjčuje. Pokud by řecké banky ztratily i tuto možnost získávání likvidity, brzy by runu na banky podlehly.

 

Při vyhlídce na státní bankrot a krizi bankovního sektoru by se Řecku otevřela cesta k opuštění eurozóny a znovuzavedení drachmy. Jak by takový proces nejspíše vypadal? Jednu z možností popsala analytická společnost Capital Economics: První na řadě by přišly kapitálové kontroly, které by zastavily odliv kapitálu z Řecka. Centrální banka by musela zahájit tisk a ražbu vlastních bankovek a mincí. Mezitím by mohla být používána eura (při zákazu převozu hotovosti přes hranice) pro malé transakce, bezhotovostně by se již mohla používat nová drachma. Zároveň by všechny peníze v bezhotovostní formě byly převedeny na novou měnu. Ještě před zavedením směnitelnosti nové měny by byl kurz nové měny patrně výrazně devalvován, aby pomohl ke zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky. Zásadním předpokladem je, aby devalvace nebyla kompenzována zrychlením inflace. To byl stěžejní úkol pro řeckou centrální banku s nově nabytou suverenitou pro svou měnovou politiku. Při devalvaci měny by patrně došlo na částečný bankrot, schopnost splácet závazky denominované v eurech by byla na možnosti řecké vlády s daňovými příjmy v oslabené drachmě. MMF a země eurozóny by tak patrně utrpěly nemalé ztráty.

 

Zbytek eurozóny by musel vynaložit úsilí, aby zabránil spekulacím na odchod dalších zemí a rozpad celé měnové unie. Chaos, který by rozpad eurozóny mohl vyvolat, si dokáže představit asi jen málokdo. Nicméně pravdou je, že po odchodu Řecka by eurozóna byla alespoň o trochu blíže konceptu optimální měnové zóny.

Mobilní aplikace Deloitte CZ

Obsah těchto webových stránek si můžete pohodlně prohlížet na mobilních zařízeních v naší nové aplikaci pro telefony a tablety. Pro stažení aplikace naskenujte QR kód nebo navštivte www.deloitte.cz/mobilni-aplikace

Přihlaste se k odběru dReportu a jiných newsletterů a pozvánek zde

Nepodporovaný prohlížeč

Tuto stránku Váš internetový prohlížeč nepodporuje a nezobrazí se korektně. Abyste mohli navštívit tyto stránky, prosím aktualizujte verzi svého internetového prohlížeče.