Nejnovější články naleznete na dreport.cz

6. ročník ankety Zákon roku zahájen

Zasílejte tipy na nejlepší a nejhorší legislativní počin roku!

 

Deloitte ve spolupráci s partnery vyhlašuje již 6. ročník prestižní ankety Zákon roku, ve které české firmy a podnikatelé vybírají nejlepší a nejhorší legislativní počin roku. Do Zákona roku  mohou být  nominovány právní předpisy přijaté v uplynulém kalendářním roce s významným dopadem na podnikatelské prostředí.


 
O nominacích v kategoriích „Zákon roku" a „Paskvil roku" máte možnost rozhodnout i vy, pokud do konce února 2015 na webové stránce www.zakonroku.cz vyplníte anketní dotazník, a zašlete nám tak svůj tip!
 

 
Z vašich tipů bude vybírat odborná nominační rada, která připraví konečných pět nominací v každé ze dvou kategorií. Začátkem března 2015 proběhne  zveřejnění nominací, o kterých pak budou  až do poloviny května 2015 hlasovat čeští podnikatelé a odborná veřejnost. Konečné výsledky budou zveřejněny na webu a prostřednictvím mediálních partnerů začátkem června 2015.

 

Více o celém projektu nalezneme na www.zakonroku.cz.

 

 

Česká republika se na úvod roku proslavila ve světě. Deník Wall Street Journal zařadil českou korunu na první příčku nejhůře se vyvíjejících měn v letošní m roce. Hodnocení po několika málo dnech od začátku roku je poněkud krátkozraké. Navíc v porovnání s pohybem kurzu eura čil dolaru vůči švýcarskému franku je změna kurzu koruny jen slabým zhoupnutím. Nicméně výkyvy kurzu koruny si zaslouží pozastavení a zasazení do kontextu ekonomického vývoje.

 

Návrat obav z deflace

Na přelomu loňské a letošního roku se kurz české měny pohyboval mezi 27,70 a 27,80 korunami za euro. Druhý týden v lednu ovšem kurz oslabil až nad 28,40 koruny za euro a překonal hranici 24 korun za dolar. V meziměsíčním srovnání koruna oslabila o 3 procenta vůči euru, resp. 8 procent vůči dolaru. Přitom nad úrovní 28,40 koruny za euro se česká měna naposledy pohybovala jen pár dní v únoru 2009, kdy na finančních trzích ve světě zuřila nejhorší fáze finanční krize. Vůči dolaru je koruna nejslabší od března 2006.

 

Bezprostřední příčinou náhlého oslabení kurzu koruny se stala prosincová data o inflaci. V druhé polovině loňského roku se meziroční inflace pohybovala mezi 0,5 až 0,7 procenta. V prosinci však klesla na pouhou 0,1 procenta. Zároveň klesají výrobní ceny v průmyslu a zemědělství. V prvním případě v prosinci meziročně klesly o 3,7 procenta, ve druhém dokonce o 7,7 procenta. Vše dohromady je dostatečným důvodem k obnovení obav z deflace. Šance, že se spotřebitelské ceny letos na jaře skutečně na chvíli ponoří do deflace, je poměrně velká. Zvláště bude-li pokračovat propad cen ropy. V listopadu 2013 se ČNB právě z obav z deflace rozhodla oslabit kurz koruny. Je ovšem nyní na místě očekávat podobný krok ze strany měnové politiky?

 

Poloviční ceny ropy a příliš slunce

Pokles cen může mít v principu dva důvody, pozitivní změnu na nabídkové straně ekonomiky (pokles cen ropy, vliv počasí na sklizeň, technologické inovace, apod.), nebo pokles poptávky. Za současným rizikem deflace jsou především externí faktory na straně nabídky.

 

Silný protiinflační impuls přinesl pokles cen ropy. Cena evropské ropy Brent je na začátku letošního roku o více než 50 procent nižší než před rokem. Domácím čerpacím stanicím chvíli trvalo, než zareagovaly, nicméně dnes je benzín o 14 procent levnější než loni v lednu, motorová nafta o 12 procent. Zároveň se vliv nižších cen pohonných hmot může promítnout do cen dopravních služeb, letenek, atd.

 

Příznivé počasí přineslo další protiinflační impuls. Průměrná teplota byla loni o 1,8 stupně Celsia vyšší než dlouhodobý normál. Také srážkové úhrny byly během vegetačního období nadprůměrné. Díky tomu dosáhla úroda základních plodin velmi vysoké úrovně. Sklizeň obilovin stoupla o 17 procent, brambor dokonce o 21 procent. Ceny zemědělské produkce díky tomu rychle klesají.

 

Třetím faktorem stahujícím inflaci níže je cenový vývoj za našimi hranicemi, zejména v eurozóně. Ten má samozřejmě řadu společných prvků (např. levná ropa), působí na něj ale také lokální ekonomická situace, resp. pomalý růst HDP a absence poptávkových inflačních tlaků. Spotřebitelské ceny v eurozóně v prosinci meziročně klesly o 0,2 procenta, v celé EU o 0,1 procenta. Z 28 zemí EU klesají ceny v 18 z nich. Průmyslové produkční ceny v eurozóně klesají o 1,6 procenta, v celé EU o 1,8 procenta. Prostřednictvím obchodovatelného zboží se deflace v eurozóně dováží také do české ekonomiky.

 

Proti této trojici deflačních tlaků stojí zvolna ožívající domácí jádrová inflace a vliv oslabení kurzu koruny. Jenže růst ekonomiky je relativně pomalý a zvyšovat ceny a mzdy příliš nedovoluje. Nejvýraznější příspěvek k růstu cen, a záchraně před deflací, přinesl kurz koruny. Bez něj by již česká ekonomika byl v deflaci, která by se nyní pod tlakem klesajících cen ropy a potravin dále prohlubovala.

 

Chybná analogie

Motivací pro oslabení kurzu koruny v úvodu letošního roku byla jednoduchá úvaha: v roce 2013 sílila deflační rizika a ČNB na ně odpověděla oslabením kurzu koruny, nyní se riziko deflace vrací a centrální banka by na něj mohla odpovědět dalším oslabením kurzu.

 

Nicméně odlišný charakter deflačních faktorů v roce 2013 a dnes z pohledu měnové politiky zásadní.  Před dvěma lety byla ekonomika v recesi a příčinou deflační hrozby byla slabá domácí poptávky. Dnes je domácí jádrová inflace kladná, byť nízká, a deflační hrozba vychází primárně z externích nabídkových faktorů, na něž by měnová politika primárně neměla reagovat. Toto rozlišení dává ČNB dostatečný důvod, aby nikam nespěchala a setrvala u svého současného kurzového závazku držet kurz na 27 korunami za euro.

 

Pro další vývoj kurzu koruny i úrokových sazeb bude důležitější sledovat dynamiku domácí poptávky. Setrvalejší pokles cen, byť způsobený nabídkovými faktory, se může promítnout do inflačních, resp. deflačních očekávání, a to by byl problém, který měnová politika nemůže ignorovat. Poslední zkušenost s nákazou deflačních očekávání není natolik stará, aby se nemohla rychle vrátit. Je to jen několik čtvrtletí, kdy domácnosti i firmy propadaly skepsi, odkládaly nákupy zboží dlouhodobé spotřeby a investice, míra úspor stoupala a možná jsme stáli na pokraji spirály japonského typu: stagnace/recese a deflace.

 

Proto nyní bude důležité sledovat, zda se z primárního nabídkového deflačního impulsu nestávají deflační očekávání ovlivňující domácí poptávku. Důležitou indikací může být vývoj explicitně měřených cenových očekávání sledovaných v šetření centrální banky či publikovaných v rámci indexu nákupních manažerů, mzdová vyjednávání a vývoj mezd. Užitečným vodítkem mohou být také ceny služeb, neboť ty jsou daleko méně ovlivněny rozmary počasí či kolísáním trhu s ropou, o to více je ale ovlivňuje domácí poptávka a cenová očekávání.

 

Prozatím není ekonomický důvod k tomu, aby koruna byla výrazně slabší než nyní, kromě chybné interpretace inflačních dat a analogie se situací v roce 2013. Dobrodružství koruny v úvodu letošního roku mělo jepičí život a po týdnu většinu ztrát česká měna korigovala. Na závěr je nicméně nutné upozornit, že naprostá většina krátkodobých pohybů devizových kurzů není vysvětlitelná makroekonomickými faktory.

 

Mobilní aplikace Deloitte CZ

Obsah těchto webových stránek si můžete pohodlně prohlížet na mobilních zařízeních v naší nové aplikaci pro telefony a tablety. Pro stažení aplikace naskenujte QR kód nebo navštivte www.deloitte.cz/mobilni-aplikace

Přihlaste se k odběru dReportu a jiných newsletterů a pozvánek zde

Nepodporovaný prohlížeč

Tuto stránku Váš internetový prohlížeč nepodporuje a nezobrazí se korektně. Abyste mohli navštívit tyto stránky, prosím aktualizujte verzi svého internetového prohlížeče.